Ahoj všem! Dnes se s vámi musím podělit o můj poslední, příjemný zážitek s partou lidí, kteří mě ihned přijali mezi sebe a kde jsem se doslova cítil jako doma. Ve čtvrtek ráno jsem vyrazil z Prahy po D1. Cíl v navigaci byl “Mohelno, rekreační středisko Fiola”. Nikdy jsem tam nebyl, ale na mapě okolí jsem viděl, že se zde nachází např. unikátní hadcová step či JET Dukovany.

Kemp byl u řeky uprostřed lesů, ale to pro mě nebyl žádný problém. Rozbitou cestou jsem projel ladně a bez ztráty sebevědomí. Pak se kolem mě začli dít zajímavé věci. Po areálu pobíhali lidé, stavěli bránu, rozvěšovali vlajku s logy Hyundai a Hyundai Club CZ a dělali spoustu dalších drobných prací. To mě naplňovalo zvědavostí, co se tady bude dít. K večeru začala přijíždět spousta dalších plechových bratranců a sestřenek nejen ze všech koutů ČR, ale i ze zahraničí. Vše mi to došlo ve chvíli, kdy jsem na dveře dostal magnetický polep s nápisem “Hyundai Club CZ, XII. mezinárodní setkání fanoušků a majitelů vozů Hyundai”. Neprostestoval jsem, kdybych nebyl už tak dost prostorné auto, tak se nadmu pýchou do ještě větší šířky a délky.

V pátek brzy ráno nás probudily příjezdy dalších aut, které postupně zaplnili celé parkoviště u kempu. Já ovšem, jako jedno z pyšných vozidel organizátorů, jsem se odebral na místo, kde začínala orientační jízda pro ostatní auta a jejich posádky. Ani jsem moc nelitoval, že sem se nemohl zúčastnit toho hledání waypointů, luštění hádanek a odemykání kódových zámků. Celý den probíhal ve znamení různých příjemných událostí a večer se rozjela zábava. Ale i já a několik desítek Hyundai plechových kolegů a kolegyň jsme měli vlastní tichou párty, tentokrát vyprávěl strejda Genesis své zážitky z cest a děda Getz zase ukazoval srazové samolepky na sklech, které doplňoval historkami. V jednu chvíli se mi automaticky spustili stěrače, jak jsem plakal smíchy.

V sobotu posádky nasedali do aut a poté co jsem zavelel k výjezdu, se společně vyrazilo na parkoviště před JET Dukovany, kde následovala exkurze do zákaznického centra. My tedy zase zůstali na parkovišti, ale chápu to, ty malé schody u vstupu bych v pohodě dal, ale ty vstupní dveře byly malé. Po exkurzi následoval přesun zpět na základnu (ehm do kempu), kde již pro lidi byl připraven obídek. A pro mě zase nic! Ale naštěstí mám malou žízeň a velkou nádrž, takže nepotřebuji jíst a pít tak pravidelně jako lidi. Odpoledne bylo ve znamení her, kdy na sebe lidi nechávají střílet nějakou barvu a různě padají a běhají po lese. Já mám odolný lak, nicméně i tak sem byl rád, že ty plastové kuličky se stříleli daleko ode mne. Tak jsme zpovzdálí sledovali, jak se staví terénní trať pro RC modely, věší terče a oprašuje minigolfové hřiště v areálu (slepý minigolf vypadal zajímavě). Jelikož jsem byl na místě skoro nejmladší, tak jsme s mojí posádkou celé odpoledne rádi povozili všechny zájemce v rámci odpoledních testovacích jízd. Já si to hodně užil a ukázal jim, že se cest a ani lehčího terénu vůbec nebojím. Ba naopak, i ostřejší svezení se mnou je, díky H-faktoru, zábavou. Samozřejmě terénní cestu do kempu jsem jel vždy s rozvahou a pomalu (i tak sem ukázal jaký jsem pašák a jak jsem komfortní).

K večeru se všichni lidi sešli u hlavní budovy, vyhlašovali se vítězové jednotlivých soutěžních disciplín a společně se fotili. Už sem měl strach, že na mě zapomenou, ale pak se všichni přesunuli k nám, na parkoviště, kde jsme se všichni fotili jako jedna parta!

V neděli dopoledne nastalo loučení a odjezdy. Cestou zpět do Prahy sem postupně propadl nostalgickou náladě a začal řidičovi pouštět obdobnou hudbu z autorádia. Řidič mě však uklidnil slovy „Tomáši, vždyť i ty jsi od čtvrtka čestným členem plechového týmu našeho Hyundai Club CZ“. To mi vlilo čerstvou naftu do vstřikovačů, zablikal jsem LEDkami a uháněl zpět k domovu.

Tak se mějte hezky a na další štaci zase ahoj.

TT

Komentáře

komentář