V pátek jsem netrpělivě a v plné kráse čekal v Hyundai Praha Domanský na svého nového kamaráda, se kterým strávím víkend. Po chvíli si mě přišla vyzvednout paní Světlana. Naše první společná cesta směřovala domů. Už při parkování na sídlišti jsem začal budit pozornost prvních kolemjdoucích. Bílá barva v kombinaci s černou střechou a velkými koly mi totiž ohromně sluší. V sobotu dopoledne jsme naplnili kufr a vydali se na Šumavu. Počasí nám přálo a tak jsme plně využili možnosti stažení panoramatické střechy. Vůně svěžího vzduchu se rozprostřela vnitřkem auta a společně s mojí novou kamarádkou jsme se cítili skvěle. Cestu klikatými silničkami rozkvétající Šumavy jsme si naplno užívali.

Díky své stabilitě jsem krásně seděl na silnici a my tak měli možnost kochat se okolní krajinou. Odpoledne a noc jsme strávili u známých paní Světlany ve vsi Vrbice, která se nachází v okresu Prachatice. První zmínky o vsi se datují do roku 1382 a její vznik je zřejmě spjat s kolonizací zdejšího kraje, kterou ve 13. století prováděla vyšehradská kapitula.  Zdejší kraj proslul ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století známým „světáctvím“, které se stalo pro místní důležitým zdrojem obživy. Chudý kraj nutil zdejší lid hledat živobytí jinde. Za prací do světa (nejčastěji Rakousko, Německo, Francie) sezónně odcházela až třetina obyvatel obce. Velice vyhledávanou bývala práce u cirkusů. Poptávka byla především po kvalitních muzikantech, o které nebyla na šumavském Podlesí nouze.

U známých jsem si našel novou kamarádku – fenku Amiru, která mě poctivě u baráčku hlídala. Přeci jen jsem od místních slyšel řadu pověstí o tajemných bytostech, které na Šumavě přebývají, a představa konfrontace s hejkalem mi trošku zvýšila tlak v pneumatikách.

V neděli jsme se vydali na výlet na Kvildu. Cestou jsem se skvěle vydováděl jízdou po mokré trávě na ne úplně zpevněné cestě a paní majitelku jsem vyvezl, kam si přála. Prostě paráda.  Po vydatné procházce nám bodlo odvětrávání sedadel a taky elektrické sklápění opěradel ve vozidle. Samozřejmostí byla otevřená střecha.

Večer nás čekala cesta do Prahy. Musím se přiznat, že se mi nechtělo. Bohužel jsem bez závad, takže jsem nemohl stávkovat. Cesta probíhala bez problému, a když jsme zastavili na odpočívadle a koukali na západ slunce, tak v tu chvíli nebylo na světě nic hezčího.

Mějte se hezky a těším se na další cestování!

TT

 

Komentáře

komentář