Konečně jsem se podíval do Brna. Moravská metropole ve sněhovém hávu mě přivítala s otevřenou náručí. Přesněji řečeno s otevřenými dveřmi prodejny Hyundai Auto Pokorný Motors. A já jsem měl možnost zažít tu pravou jihomoravskou pohostinnost. Skoro se mi ani nechtělo někam jezdit. Jenže to bych zase moc zlenivěl…

Se svým novým společníkem jsme vyrazili na sever do obce Jedovnice. Je tam veliký rybník, který byl celý zamrzlý. Odehrávala se tam nějaká veselice a kolem bylo docela dost lidí. Já jsem na led z pochopitelných důvodů radši nejezdil, ale ostatní si to hezky užívali. Kousek odsud je Macocha. Víte, co to je? Jsem si jistý, že ano. Je to přeci nejznámější propast u nás. Hluboká je 138,4 metrů a na jejím dně je jezírko, které prý má ještě dalších minimálně padesát metrů hloubky. K místu se váže několik pověstí spojených se jménem propasti. Jedna z nich hovoří o maceše malého chlapce, která byla tak zlá, že synka vylákala k propasti a tam ho strčila dolů. Jemu se však podařilo zachytit za okraj a zachránit. Když vše pověděl doma, rozzlobení vesničané svrhli za trest do propasti ošklivou macechu. Strašný příběh a strašná hloubka, to vám teda povím.

 

Následující den jsme vyrazili do jižních Čech. Konkrétně do Českého Krumlova. Jeli jsme nejdříve po dálnici D1, což pro mne nikdy nepřestane být výjimečným zážitkem, a pak přes Pelhřimov, Tábor a na České Budějovice. Je zajímavé, že i v zimě je jihočeská metropole krásná. Udělali jsme malou prohlídku, objeli centrum a pokračovali dál na jih. Český Krumlov je turistická povinnost. I o lednové neděli tu bylo spousta usměvavých cizinců, kteří popíjeli grog a svařené víno, povídali si a vypadali spokojení. Moc se mi tam líbilo. Klidně bych tam zůstal déle, ale to bohužel nešlo. Čekala nás cesta zpátky do Brna, kde mě čeká celý týden vynikající péče. A to se moc těším.

Mějte se krásně jako já.

Váš TT

Komentáře

komentář