Prázdniny končí! Ale dobrá zpráva pro všechny školáky je, že za deset měsíců jsou tu znova. A to už nějak uteče. Já jsem tentokrát zajel do Ústí nad Labem a v pátek jsem netrpělivě očekával příchod dalšího výherce. Dorazila nakonec usměvavá paní Linda a bylo to nadmíru příjemné setkání. Nevěděl jsem, že v Ústí může být tak hezky.

paní

V sobotu ráno jsme společně vyjeli směr Liberec. Jel s námi Lindin syn Marek, kterého tam čekal fotbalový zápas s místním Slovanem. Musím říct, že nato, že těm klukům není ani třináct let, tak fotbal válejí slušně. Já tomu rozumím, protože Hyundai je s kopanou propojený na celém světě. A víte co? Vyhráli jsme! Tedy Markův tým, ale my s paní Lindou jsme fandili, co to šlo. Po obědě jsme zamířili přes Turnov, Jičín, Hořice, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou až do Velkých Losin. Je tady krásný zámek a také poslední papírna v Evropě, kde se produkuje ručně vyráběný papír. Velké Losiny jsou také bohužel neblaze proslulé čarodějnickými procesy, které zde v sedmnáctém století rozpoutal inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu. Děsivá postava a děsivý příběh.

losiny

V neděli jsme navštívili lyžařský areál Kouty a nádrž Dlouhé stráně. Tedy já zůstal dole u lanovky – prý jsem na ni moc těžký – a Linda s Markem vyjeli nahoru. Měl jsem alespoň čas se pořádně podívat, jak takový areál pro lyžaře vypadá v létě. A co jsem se při obhlídce nedozvěděl? Dlouhé stráně jsou prý taková přečerpávající vodní elektrárna, která slouží k vyrovnávání nestability elektrizační soustavy. Jednoduše řečeno, když je proudu málo, spustí se turbíny a tekoucí voda vyrábí elektřinu. Když je jí (elektřiny)naopak přebytek, spustí se čerpadla a voda se přesune z dolní nádrže do horní, aby pak mohla opět téci dolů a vyrobit další elektrický proud, když je potřeba. A tak pořád dokola. My jsme se ještě zajeli podívat do Jeseníku. To je lázeňské město na severu Olomouckého kraje. Asi znáte slavného  Vinzenze Priessnitze, který zde v devatenáctém století založil vodoléčbu. Prý je to moc příjemná procedura. Budu to muset jednou vyzkoušet. Pak už byl čas na návrat. Cesta do Ústí nám utekla jako voda do lázní a byl čas se loučit. Byl to moc příjemný víkend a Linda s Markem byli skvělí společníci. Budu na ně vzpomínat.

rodinka
Teď mířím do Děčína. Tak AHOOOOJ!

Váš TT

Komentáře

komentář