Po čase jsem opět vyrazil na jižní Moravu. Kraj vína mám rád a už jsem vám o něm několikrát psal. Nastalo krásné září, vinaři začínají sklízet první hrozny a začíná se objevovat burčák. Musel jsem se na to dojet podívat. A že jsme se spolu s paní Ivou a její kamarádkou pěkně projeli. Vždyť z Děčína to na Moravu není úplně nejblíž. Ale Iva je zkušená řidička a vše jsme zvládli bez potíží.

Počasí v sobotu vysloveně přálo výletům a „dé jednička“ pod námi pěkně utíkala. První zastávku jsme udělali na Státním hradu Veveří, který je kousek od Brna. A to je zase město na jihu Moravy. Nevěděl jsem, že je to jeden z největších a nejstarších hradních komplexů u nás. Líbilo se tu prý i tehdejšímu britskému ministru obchodu a pozdějšímu britskému ministerskému předsedovi Winstonu Churchillovi, který sem několikrát zajel i se svojí ženou. Byli tu i během jejich svatební cesty v roce 1908.

veveří

Pokračovali jsme do Lednice a navštívili místní zámek. Ten je součástí tzv. Lednicko-Valtického areálu, který je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. To ale všichni víme, ne? Já jsem dovnitř nemohl, ale všechno podstatné mi řekly mé pasažérky, když se vrátily z obhlídky. Pak už naše cesta vedla na burčákové slavnosti do vinařství U Kapličky. Já na burčák moc nejsem a strašně nerad ho v sobě vozím. Slyšel jsem hrůzné příběhy o nečekaných explozích… ale Iva s kamarádkou si moc libovaly. Víte, že člověk by měl každý rok vypít tolik burčáku, kolik má krve? Prý aby se mu vyčistila. Mám dojem, že často nejde jen o očistu krve, ale že se tento léčebný proces týká celého vnitřku lidského těla. Alespoň někteří účastníci slavností na mě tak působili.

lednice

V neděli byl čas vrátit se zpátky do Čech. Zastavili jsme se ještě u Máchova jezera na koupačku. Bylo to báječné. Já jsem byl hlavně rád, že jsem se zase pořádně projel a protáhl napříč celou republikou. A příští týden budu v České lípě, tak se stavte.

mácháč

Na shledanou!

Váš TT

Komentáře

komentář