Na svět jsem přišel v pátek 15. dubna v Nošovicích na severní Moravě. To je hned vedle Frýdku-Místku nedaleko velkého města Ostrava. Pocházím z veliké rodiny a mám spoustu sourozenců, bratranců, sestřenic, strýčků a tetiček. Vymysleli mě v Německu, kde mojí podobu poprvé nakreslil Peter Schreyer. To je moc slavný a šikovný pán, který už přede mnou navrhl spoustu krásných aut. O mě říká, že jsem jeho nejpovedenější.

Tomáš Tucson

V Nošovicích je krásně, to každý ví. Hned jak jsem dostal svůj klíč, nemohl jsem se dočkat, až vyrazím na pořádnou projížďku. Nejdříve mě ale pánové se spoustou udělátek a přístrojů celého prohlédli, jestli jsem prý v pořádku. Potom jsem i s ostatními vyrazil na zkušební dráhu. To je taková školka pro nás čerstvě narozené. Učili nás tam správně zatáčet a kontrolovali, jestli umíme pořádně brzdit a svítit. Zjišťovali také, jak troubíme, blikáme blinkry a vůbec zkoušeli, co všechno umíme.

Po několika dnech mě s několika ostatními naložili na veliký náklaďák a vyrazili jsme na cestu.  Po cestě nám ten obří kamion vyprávěl, jak vozí naše sourozence do nejrůznějších zemí a měst v celé Evropě. Prý je o nás všude moc veliký zájem, a tak si ani nemá čas odpočinout. Nakonec nám řekl, že jedeme do Prahy, a to že je prý jen kousek a že si třeba tam trochu oddechne. Zbytek cesty mlčel, a tak jsme koukali, jak kolem nás jezdí spoustu našich příbuzných. Někteří nám mávali stěrači a blikali světly.

Tomáš Tucson

Když přestalo pršet, byli jsme v Praze. To je také moc krásné město. Vyložili mě ve Stodůlkách, kde má naše rodina hlavní sídlo. Opatrně mě zavezli do místnosti s velikými okny a hned mě začali okukovat. Strašně mě chválili a uznale pokyvovali hlavami. Nebýt bílý, asi bych se červenal. Obdivovali mě ze všech stran, zkoušeli si do mě sedat, mačkali na všechna tlačítka a hladili mě po volantu. Jeden pán nakonec řekl. „To je on, Tomáš. Bude pro nás jezdit po České republice a psát o tom svůj blog. Rychle, musíme ho připravit. První zájemci už čekají.“

Komentáře

komentář